Váhy

Fascinovaly mě už jako dítě u paní doktorky, stějně jako stetoskop. A pak ještě ty v masně s obrovitánským závažím a energickými gesty řezníků. 

Naopak iritovala mě též už v raném věku naše osobní domácí váha a raní rituál mé mamky. Vážila se "na lačno" a od toho, co ukázala ručička, se tak trochu odvíjela její nálada, minimálně však vstup do nového dne. A na ten by se mělo přeci těšit, stůj co stůj! Pro mě jako dítě byl každý další den nová šance. I v současnosti jsou váhy pro mě spíš dekorací, váha nařízenou kolonkou k vyplnění. Ale jinak mám ráda spravedlnost, ale ne každý si může tento luxus dovolit. A tak spíš preferuji harmonii a dobrý pocit:)
 
P. S. Pokud jde ale o alchymii a bádání či obchod - hodí se mi (do krámu)