V naší rodině je spousta ryb... babička, mamka, náš pes, má teta, manželův strejda, já mám v rybách lunu i venuši. A tak v akváriu máme už jen vodní želvu.

Vše o vodnáři je snad opravdu v básničce na utěrce. Nenapadá mě nějak, co se dá ještě dodat. Snad jen... ale o tom někdy jindy.
Jestli zbude čas.

Decentní kozoroh... toho jsem snad napsala úplnĕ posledního. Nebo aspoň mezi posledními.

Původně jsem neměla v úmyslu být tolik osobní, ale vzpomínku považuji za tak klíčovou, takže jsem se rozhodla, že si ji nenechám jen pro sebe...

Fascinovaly mě už jako dítě u paní doktorky, stějně jako stetoskop. A pak ještě ty v masně s obrovitánským závažím a energickými gesty řezníků.

Nemám moc ráda frajery. Ještě tak frajírky... Musím ale uznat, že jsou krásní a když nemají hlad, vypadají spokojeně. Takže musíš skoro pořád přemýšlet, jaké sousto jim předhodit, aby byl doma klid. Neexistuje, aby se cítily ve vlastním domově jako páté kolo u vozu.
Když Tě mají rádi, ochrání Tě. Spo - lehni - se...

Střelci obvykle vaším životem "profrčí" jak ohnivé koule. Než se vzpamatuješ, jsou pryč.

První panenka se jmenovala jako já. Ale bylo mi podezdřelé, že se mi nepodobá. Byla blond a já bruneta jak poleno. Taky měla šaty, které bych si nevybrala. Druhá byla "Mluvička". Ta se mi též moc nezdála. Byla zrzavá, na sobě kalhoty a v zádech prostor, kam se dávaly malinké desky. A díky nim mluvila. Jen: rozhovor to teda nebyl...

JAK TO ZAČALO?
ANEB PROJEKT "TNT"
T E X T Y N A T E X T I L U