Vše o vodnáři je snad opravdu v básničce na utěrce. Nenapadá mě nějak, co se dá ještě dodat. Snad jen... ale o tom někdy jindy.
Jestli zbude čas.

V naší rodině je spousta ryb... babička, mamka, náš pes, má teta, manželův strejda, já mám v rybách lunu i venuši. A tak v akváriu máme už jen vodní želvu.

JAK TO ZAČALO?
ANEB PROJEKT "TNT"
T E X T Y N A T E X T I L U

První panenka se jmenovala jako já. Ale bylo mi podezdřelé, že se mi nepodobá. Byla blond a já bruneta jak poleno. Taky měla šaty, které bych si nevybrala. Druhá byla "Mluvička". Ta se mi též moc nezdála. Byla zrzavá, na sobě kalhoty a v zádech prostor, kam se dávaly malinké desky. A díky nim mluvila. Jen: rozhovor to teda nebyl...

Střelci obvykle vaším životem "profrčí" jak ohnivé koule. Než se vzpamatuješ, jsou pryč.

Nemám moc ráda frajery. Ještě tak frajírky... Musím ale uznat, že jsou krásní a když nemají hlad, vypadají spokojeně. Takže musíš skoro pořád přemýšlet, jaké sousto jim předhodit, aby byl doma klid. Neexistuje, aby se cítily ve vlastním domově jako páté kolo u vozu.
Když Tě mají rádi, ochrání Tě. Spo - lehni - se...

Fascinovaly mě už jako dítě u paní doktorky, stějně jako stetoskop. A pak ještě ty v masně s obrovitánským závažím a energickými gesty řezníků.

Původně jsem neměla v úmyslu být tolik osobní, ale vzpomínku považuji za tak klíčovou, takže jsem se rozhodla, že si ji nenechám jen pro sebe...

Decentní kozoroh... toho jsem snad napsala úplnĕ posledního. Nebo aspoň mezi posledními.